Prosinec 2014

Moje štěstí? samé úchylárny!

4. prosince 2014 v 13:12 | Kuroi hakucho |  i love

Nikdy jsem nebyla úplně normální.

Odmalinka jsem si místo na laskavé maminky hrála na trestající dohližitelky v dětských domovech, nespokojené paní učitelky, které po svých žácích ( plyšácích) háží špatně napsané domácí úlohy nebo veterináře, který se vyžíval v "léčení" a do svých pacientů vysoce odborně dával korálky ( to byl léčivý transparent - místo implantát jak jsem tomu říkala )
a řezal a zase zpět neuměle sešíval měkký plyš.
Milovala jsem auta a barbíny jsem za trest stříhala schválně směšně ( jaké bylo mé podivení, že se později křivé účesy staly trendem!!)

Po takzvaném dospění se mé "záliby" změnily.
Ač dříve blázen do aut, nyní se řízení vyhýbám, děti mít nechci a zvíře u veterináře je mým stresorem.
Úkoly jsem ve škole nesnášela a běda jak mi učitelka řekla, že je tam něco špatně! ( a nemusela to po mě asni házet....)

Jediné co zůstalo, je záliba ve stříhání se.
Stříhám, i když už není co a nebo když mám vlasy i v očích i nose.
Stříhám, i když to vypadá hrozně a vím, že dlouhý vlasy mi jen tak nenarostou.
Prostě to MILUJU.

Miluji praskání bublinové folie, a to tak, že přehlídnu i zvonění nebo to, že napouštím vanu.
Musím věčně míchat kafe levou rukou, protože si říkám, že si trénuju mozek a úplně cítím, že jsem zase o krůček dál od mrtvice a demence.
Neustále si krémuju ruce a češu si vlasy tak, až mne brní hlava a až mne jejich lesk oslepuje.Sahám v trafice na lesklé časopisy a kupuji si je, i když vím, že v nich nic ke čtení není.

Co se týče té lesklosti mám vůbec jakousi úchylku...vše co se leskne miluju.
Boty, náušnice s kamínky, laky, lesky na rty, latexové kabáty nebo boty, kabelky, obaly...prostě úchyl.




Dál mne těší pít takový ty pítka ze sáčku v zimě. ( nescafé a tak).
To si vylezu na parapet, koukám z okna jak sněží, piju to pití, mám velkej svetr a je mi skvěle.
Zimu totiž miluju a sněžení úplně.



Taky miluju když jede krb a lítají v něm ty jiskřičky a praská to a kouří se z něj a voní to....do okamžiku než chytí to, co je nejblíž.

Miluju vůni nových bot a zvlášť, je li na nich ten lesklý kus! ( třeba na sport. botaskách)...z tohoto hlediska nejvíc miluji Osirisky a nebo jiné leskloně.



Taky miluju koukání na dark obrázky a ihned k nim vymýšlím příběhy. ( které většina nechápe.,..)...
Miluju svíčky po bytě a třepotání plamene.
Miluju zimní voňavý čaje...
Miluju dýňový zákoutí a Krampus masky. Miluju se jich totiž bát!
Miluju havrany a černá zvířata.
Miluju....no to už by myslím stačilo.

Jak můj dosavadní vývoj ukazuje, z dominantního děcka se stal smyslový požitkářský úchyl, který pro pocity z věcí zapomene na celý svět.
Ano jsou to podivnosti, ale těší mne a dají se dělat poměrně nenáročně a hlavně...už tím nikomu neubližuju.
Proto máte li nějakou úchylku, pěstujte si ji a dopřávejte si ji jak často to jen jde.